Fotografie jako společník na cestě životem
Dalším autorem, který nám umožní nahlédnout do svého arhivu je Freda Hejl. K focení se dostal hodně dávo. Už před padesáti lety, jako dospívající kluk podnikal první krůčky s bakelitovým fotoparátem Pionýr za tehdejších 50 Kčs. Pojďme tedy společně nahlédnout do této historie...
Ke mně se tento společník přidal před půl stoletím, když jsem byl kluk na druhém stupni základní školy. S bakelitovým fotoaparátem Pionýr za 50 kaček. A se svitkovým filmem s citlivostí 21 DIN (iso 100) na 12 obrázků 6x6 cm, jsem běhal po Praze, kde jsem až do vojny bydlel. Přitom jsem fotil všechno možné co třináctiletého kluka zaujalo. Postupem let se měnily typy fotoaparátů, ale také zájmy. Fotil jsem stále tu s větší či menší náruživostí. Má obliba v zachycování latentních obrázků na citlivou vrstvu plastového pásu z acetátu celulosy, se docela dobře snášela s jiným mým koníčkem, cestováním. Jednou jsem si řekl, místa která jsem již navštívil, jsou krásná. Ovšem o fotkách které jsem odtud přivezl se to dost dobře říci nedalo. Rozhodl jsem se s tím něco udělat. Zjistil jsem, že v Praze existuje "Lidová konzervatoř, obor fotografie." Následovala přihláška do přípravky která probíhala jeden rok u nás na Mělníku. V dalším roce jsem nastoupil do prvního ročníku v Praze. Konzervatoř vedl profesor Vlášek, který ji vede jak jsem se dozvěděl od jednoho z naších kolegů od kolejí i nyní. Vyučující měli taková jména jako Ladislav Sitenský, Ján Šmok, Taras Kuščynskyj který v době mé docházky k lítosti nás všech předčasně zemřel, a ne v neposlední řadě i známý historik fotografie Pavel Scheufler. Z tohoto svého období jsem zde přiložil několik fotek. S železnicí mnoho společného nemají až snad na zrcadlový odlesk okénka rumunského hitláku v brýlích. Na fotce pořízené během poněkud dobrodružné cesty, skrze divočinu rumunských hor. A již neexistující neratovický železniční most. Toto období probíhalo, v první půli 80 let minulého století. V té době jsem fotil takřka vše. Profesor Vlášek nešetřil zadáními a leckterou fotku , obrazně "hodil na zem". Při tom nešetřil sarkasmem, ne nepodobným tomu kterým hýří občas Pepa z depa. Nyní mě donutí k úsměvu pomyšlení, že dnes se může stát terčem tohoto sarkasmu pana profesora právě Tomáš. Jsem rád že možnost takovéhoto fotografického vzdělání neskončila v době převratných změn dvou minulých desetiletí. Ale že pokračuje dál.
Kolem roku 1985 jsem byl takříkajíc přefotografovaný. Fotoaparát jsem na chvíli odložil. Začal jsem mít jiné zájmy, ve vzduchu začala být cítit změna. K té pak během několika málo let došlo. Najednou bylo všechno jinak. Otevřely se nové, dříve netušené možnosti. Cestování, video, ve fotografii postupně docházelo k naprosto revoluční změně, kdy začala být nahrazována citlivá vrstva fotografického média. Jsou to pixlíky pro které jsou někteří jedinci, ochotni posílat druhé s provazem k olším u řeky. Digitální fotografie, tento koníček velmi zlevnila a stala se takřka lidovou zábavou. To přineslo klady i zápory. Příchod internetu pak umožnil tuto zábavu patřičně prezentovat celému světu. Někdy ovšem schází tomuto počínání, trochu té sebereflexe. V tomto období jsem odcházel do důchodu a začal se zajímat co budu dělat dál, abych jen tak neseděl na gauči a nečekal pasivně na to co jednou musí přijít. S internetem problém nebyl, začal jsem s ním již na úplném začátku u vytáčeného připojení na mé ještě podvojné telefonní lince. V té době jsem často a rád cestoval, na různé srazy sběratelů vojenské historické techniky. Nejvíce pak do Anglie kde každý rok počátkem července probíhá v Beltringu, Kent, Anglie, War & Peace Show. Je to nejspíš největší sraz majitelů vojenských historických vozidel na světě. Ti zde na obrovské ploše pak kempují a předvádějí celý týden tisíce svých ocelových miláčků. K tomu všemu je zde i obrovský trh militarií od knoflíků až po tanky. Zde je pár fotek které jsem tam pořídil.
Již jsem se zmínil že rád cestuji a navštívil jsem mnoho zemí Evropy. Rád navštěvuji hory a moře. Divoká krása alpských velikánů mě velmi přitahuje. Je jenom škoda, že stav mé tělesné schránky již nedovoluje dát na záda kletr se zásobami na týden a foťáky. Vyrazit pak někam na týden mimo civilizaci tak jak jsem to dělal v dobách dřívějších. Tyto fotky které ukazuji jsem pořídil v roce 2010 v Alpách při své loňské cestě za železnicemi pod alpskými velikány. Na první fotce jistě každý pozná majestátní vrchol Materhornu. Druhá fotka ukazuje romantické jezero u St. Moritz. Poslední pak pohled z hory Pilatus s nejstrmější zubačkou na světě se sklonem místy až 48%.
Nyní již však do Francie kterou mám nejraději. Je to velká zem. A vybrat pár fotek z těch hromad které mám není jednoduché. Francie je veliký stát jehož břehy omývá Severní moře v oblasti Pas de Calais a Normandie, Atlantik pak divoké a rozeklané pobřeží Bretagne, ale i nekonečné písečné pláže mezi ústím řeky Loire a Francouzko - Španělskou hranicí. Na jihu je pobřeží Středozemního moře se svou různorodou jižní vegetací kde v moři končí Přímořské Alpy (francouzsky Alpes Maritimes) rozeklané "červené" pohoří Estrél pod kterým se tak dobře fotí vlaky TGV. Nádherné až oslepující vápencové stěny přírodních fjordů u Calanques de Cassis nedaleko Marseille. Zde jsou fotky z mé loňské cesty do Bretagne. První od Cap Fréhel na Smaragdovém pobřeží. Druhá z romantického Pobřeží růžového granitu, a poslední z úchvatného námořníky obávaného mysu Pointe du Raz.
Jenže Francie nejsou jen přírodní krásy ale také nádherná architektura, nepřeberné množství antické, románské architektury. Gotické katedrály po celé Francii. Nádherné renesanční zámky nejenom v “údolí králů“ na romantické řece Loire. Monumentální baroko Château de Versailles ale i jinde. A mohl bych jmenovat další architektonické styly ve Francii přítomné. Zde jsou na fotografiích klášterní ambity na hoře Svatého Michala na hranici mezi Normandií a Bretagní. Tomuto místu s říká „Zázrak západu“. Je po Paříži nejvíce navštěvovaným místem Francie. Na druhé fotce je pak kalvárie z takzvaných Bretaňských „Farních dvorů“. Poslední jsou ruiny Abbaye Notre Dame de Ré u Les Chateliers. Ruina gotického kláštera na ostrově Ré naproti La Rochelle. Gotický klášter byl zničen v průběhu náboženských válek ve Francii. Ale ještě před tím, než se Angličané neúspěšně pokusili obsadit hlavní město ostrova Saint-Martin-de-Rév roce 1627. Tato událost je popsána takřka formou literatury faktu, ve známé třináctidílné románové fresce Dědictví otců od Roberta Merleho která několikrát vyšla i v Česku.
Avšak Francie není jen zemí historické architektury. Popis moderních architektonicky odvážných řešení ve Francii by vydal na samostatnou knihu. Zde na fotografii je moderní 2927 m dlouhý most „Pont de l'île de Ré„ spojující ostrov Ré s francouzskou pevninou. Další dvě fotky jsou ze zábavního parku Futuroscope v Poitiers ve středozápadní Francii. V obou případech, se jedná o kina, ve kterých probíhají různé 2D, 3D, 4D velmi sugestivní projekce.
Poslední část mého pokecu o mém fotografování mimo dohled kolejí je tak zvaný spotting. Na začátku mého šotoušského období někdy kolem roku 2005 jsem jednu krátkou chvíli osciloval mezi focením vláčků a letadélek. Nakonec zvítězily koleje. Nicméně začátkem podzimu jsem zjistil že letadlo na fotce nevypadá zase až tak špatně. Přiznám se že jsem k tomto pohledu došel když jsem viděl na Planes.cz fotky kolegy Payi. Jeho výhodou byla, atraktivita krajiny kolem Karlovarského letiště. Jeho nevýhodou pak takřka nulový provoz hlavně pak v zimních měsících. Ruzyňské letiště má své okolí nesrovnatelně méně atraktivní, má však relativně nesrovnatelně husčí provoz. Způsob focení a kompozice fotografie se od toho co známe se svého železničního fotografování ale dá se říci z fotografování vůbec, diametrálně liší. Prostě řečeno, fotka která není středová a těsně oříznutá nemá šanci. Cenzoři jsou anonymní, pokud fotku neschválí, se příliš o důvodech nerozepisují. Je pak na autoru aby se dopídil co jim vlastně vadí. Ovšem na druhou stranu dopravní náklady jsou takřka minimálmí, zázemí letiště zaručuje že šotouš či spotter nikterak nestrádá. V Cargo terminálu v závodce se lze při šedesáti korunovém menu dobře a chutně najíst a při tom poklábosit s kolegou Jarynem. Kafíčko v recepci z automatu za 7 Kč. Není také k zahození. Prostě spotting je příjemný doplňkový „Sport“ k našemu šocení.
<Starší | tento článek | Novější>
Napsáno: 16. 1. 2012, 21:30 | Přečteno: 11579x | Kategorie: Profil | Napsal: klokan |
Komentáře: 0
Zatím žádný příspěvek, tak začni ty:-)
Přidej komentář
- Pro odeslání zprávy můžete použít klávesovou zkratku Alt+S. (Podporují jen některé prohlížeče)
- HTML znaky budou převedeny na entity.
- Vyjadřujte se tu jako doma, ať víme jak to u Vás vypadá.
- Odkazy začínající http:// budou automaticky převedeny na odkazy , nepoužívejte však v jednom příspěvku více jak 3 - to dělají jen spam roboti:-)