Není to úplně náhodou, že jsou v galerii fotky výhradně z tratí „Posázavského pacifiku“. Rozhodli jsme se udělat malý medailon jedné z nejromantičtějších a nejfotogeničtějších tratí v čechách. Trať z Prahy do Vraného nad Vltavou a Čerčan paří stejně tak jako trať z Čerčan do Světlé nad Sázavou k vyhledávaným mezi trampy, vodáky ale i železničními fotografy.
Celé to začalo už v roce 1882. Tehdy byla otevřena trať z Vršovic do Modřan. Tento úsek fakticky sloužil k obsluze Modřanského cukrovaru jako vlečka. Pro každý cukrovar bylo potřeba nejen suroviny, tedy cukrové řepy, ale také uhlí a vápence. Tyto suroviny se do Modřan dopravovaly z Radotína, který odděluje tok Vltavy. Se stavbou 12 km dlouhé lokálky z Vršovic do Modřan se hodně pospíchalo, aby se stihla řepná kampaň roku 1881. Vše se stihlo ku spokojenosti cukrovarnické společnosti. Dokonce se traduje, že první vlak uvítal sám ředitel cukrovaru a dokonce prý políbil lokomotivu na znamení díků. Tato událost se měla stát 16.11.1881.
Celých deset let končily koleje v modřanském cukrovaru. Ovšem to ale nedalo spát například lesmistru Markovi z Konopiště, panu okresnímu starostovi ze Zbraslavi nebo advokátovi Živnému z Benešova. Tito pánové se zasloužili o prodloužení trati přes Vrané nad Vltavou do Čerčan. Proto vypracovali projekt, který měl zavést koleje do dosud nedotčených oblastí jižně od Prahy, aby podpořili těžbu dřeva v Dobříšském a Konopišťském panství a také dopravu kamene ze zdejších vyhlášených lomů. Spolu s vypracovaným projektem požádali o koncesi. Vídeň neměla vůči stavbě námitek a tak 4. března uveřejnil říšský zákon text koncese a stavba mohla začít. Na tehdejší dobu nebylo zvykem rozdělit stavbu několika dodavatelům jako se to stalo zde, takže se kolejové spojení Prahy s Posázavím a Povltavím stavělo po částech.
Tak vznikla dráha od tehdejších tratí na první pohled neobvyklá. Nevedla rovinami, ale šplhala se po strmých úbočích a musela překonat mnoho překážek. Na trati bylo vyraženo 7 tunelů. Ten nejdelší u jarovské zastávky měří 393m a je ražen v oblouku. nespočet mostů a samozřejmě klenutý kamenný viadukt s rozpětím 180m kterým trať překonává údolí Kocour u Žampachu. Jednotlivé úseky byly otevírány postupně. Jako první byl otevřen úsek z Čerčan do Krhanic 18. ledna 1897. O devět měsíců později byly dokončeny úseky z Krhanic do Jílového u Prahy a z Modřan do Dobříše. Bylo to ve stejný den a to 22.9.1897. Celou trať spojil poslední úsek z Jílového u Prahy do Vraného nad Vltavou 1. května 1900.
Na první pohled by se dalo čekat, že trať zaplaví nákladní vagony s cukrovou řepou, uhlím, stavebním kamenem a dřevem, ale opak se stal pravdou. Změna životního stylu po první světové válce, především touha městského člověka, a mladých lidí zvlášť po přírodě a romantice dala základ pro vznik trampingu. Čerčansko – dobříšsko – pražská dráha byla přímo ideální. Prodírala se půvabnou a dosud nedotčenou přírodou v těsné blízkosti prahy. Osobní vlaky čím dál častěji plnili trempové vyrážející za dobrodružstvím a tak se zrodil „Posázavský pacifik“…
Jako malou připomínku jsme pro Vás připravili kolekci fotografií z této trati. Jsou převážně z doby nedávno minulé, ale najdeme mezi nimi i mimořádné fotografie, které se již nebudou opakovat.
Z knihy Pavla Sheirera „Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" připravil Vít Bukač.