Je brzké ráno, první říjnová sobota, a na úzkorozchodné části nádraží v Jindřichově Hradci se ke své jízdě chystá smíšený vlak tvořený normálněrozchodnými vozy na speciálních podvozcích, doplněný o speciální brzdící vozy v čele s lokomotivou T47.021 (705.921-5). Celkem neobvyklá souprava budí trošku pozornost, ale možná víc budí pozornost hloučky lidí s fotoaparáty a videokamerami.
Někdo si mohl všimnout, že na lokomotivě i vozech není tradiční JHMD, ale původní ČSD. Pro místní byl takový obrázek celkem běžnou věcí. Za dob nedávno minulých bývalo na úzkorozchodné trati několik vleček, kam bylo bez nutnosti překládky potřeba dopravit normálněrozchodné vozy. Za několik minut se vydá tento vlak do Obrataně a zpět, aby partě železničních nadšenců nabídl cestu časem a dovezl je na konec osmdesátých let, kdy podobné vlaky na této úzkorozchodné trati jezdívaly. Než se vydáme s nimi na tuto cestu, pojďme nahlédnout do zákulisí a podívat se, jak se takový historický vlak připravuje.
Na začátku byla hlavně myšlenka. Tato myšlenka se zrodila v hlavě Ivoše Strnada (Žíži), který pamatuje takové vlaky jako malý kluk. A ač je původem z východočeského Náchoda, trávil zde mnohé prázdniny na chalupě se svými rodiči. O celé akci jsme začali uvažovat již téměř před rokem, a v průběhu roku dostával náš záměr konkrétnější obrysy. Již v počátku byla vybrána pro tento vlak lokomotiva T47.021 jako jediná dnes odpovídá svým „unifikovaným“ nátěrem době konce osmdesátých let, kdy lokomotivy byly opatřovány 600mm širokým žlutým pruhem. Podle dobových fotografií bylo potřeba uzpůsobit i značení lokomotivy a všech vozů. Ivoš připravil krycí fólie, polepy s logy ČSD a nechyběla ani pěticípá hvězdička, bez které v dané době lokomotiva nesměla na trať. Podle dobových fotek byl upraven vůz Balm/ú i oba brzdící vozy D/ú. Normálněrozchodné vozy Eas a Gbgkks se naštěsí moc nezměnily a proto nebylo potřeba tolik úprav. Tak, vlak máme v hromadě, ale zatím jen na papíře a foĺiích. Tady si úkoly blíže rozdělujeme. Vláďa Píša (pantograf) jako bývalý fíra ví, co takový vlak potřebuje a ujímá se organizace, jednání s JHMD a finančního zajištění celého projektu. Mezitím co Ivoš, téměř „domorodec“, se dále věnoval přípravě trati, připravoval návrh fotofleků a vysekával o sobotách a nedělích místa, kde se bude fotit. Vše se nakonec podařilo dojednat a byl stanoven termín 2.10.2010.
Práce na přípravách nabraly plné obrátky. Ivoš finišuje v grafickém studiu s polepy a mezitím zvládá zajet na úzkou do Hradce, aby s několika dobrovolníky dočistil fotofleky. Na druhé straně přicházejí potvrzení a platby za fotovlak. Zdá se, že vše běží jak na drátkách, ale je potřeba být neustále v kontaktu s účastníky a přitom také stíhat vlastní zaměstnání a ve Vláďově případě i rodinu.
Přichází den D. V pátek se v podvečer schází hlavní organizátoři akce v depu JHMD, kde jsou připraveny jednotlivé vozy celé soupravy. Lokomotivu je potřeba nejprve očistit a místy i natřít. Pak dostává „Socialistický“ kabátek stejně jako ostatní vozy. Je už hodně po 11 večer a konečně je hotovo. Přípravný tým si může jít oddechnout. Sečteno a podtrženo, celá příprava zabrala téměř 3 měsíce.
Pohled na ranní oblohu pokrytou vrstvou nízké kupovité oblačnosti nevěstí nic dobrého. Ale to už téměř čtyřicítka nadšenců nastupuje do vagónu a cuknutím se vlak dává do pohybu. Nejprve musíme překonat hlavní trať a hned za odbočkou stoupáme k Hornímu Skrýchovu. Zdá se, že mraky ustoupí a skrze ně se dere sluníčko. A přece! Kolem Černovic u Tábora se mlha rozpouští do krásného podzimního dne. Operativně zařazujeme co nejvíce míst, kde je možné fotit nebo natáčet. Po příjezdu do Obrataně následuje posun a okamžitě vyrážíme opět na trať, abychom co nejvíce využili slunečného počasí. Následuje jedna fotozastávka za duhou. Ač v tom mnozí nedoufali počasí vydrželo až do Včelničky. Ještě v Nové Včelnici trošku svítilo, ale do Jindřichova Hrdce dojíždíme opět pod mraky. Měli jsme dost času a proto jsme u Nové Včelnice a i pod Skrýchovem čekali na trhlinu v mracích, dlouhé minuty čekání však bohužel nepřinesly kýžený výsledek, a tak posledních pár fotozastávek jsme se museli spokojit s oblačnou oblohou. Díky náskoku jsme stihli na splítce vyfotit i rychlík do Budějovic. Po příjezdu do Jindřichova Hradce musíme po sobě zase dát vše do původního stavu. Až za tmy se dostáváme na hotel, abychom rychle povečeřeli a načerpali sílu na další akci, kterou už ale neorganizujeme my. Čeká nás fotovlak s parní lokomotivou U37.002 a úzkorozchodný vůz M21.004, který se po téměř padesáti letech nedlouhu před akcí vrátil nakrátko na své domovské koleje ze Slovenského Čierného Balogu a toho nelze nevyužít.
Za organizátory akce bych z tohoto místa chtěl poděkovat všem účastníkům akce za jejich finanční podporu, bez které bychom takovou akci nedokázali podniknout. Velký dík patří JHMD a.s., která nám vyšla vstříc a projevila náklonnost k podobným nápadům. Velkou zásluhu na zdaru akce má strojvůdce Michal, který nám vyšel ve všem vstříc a trpělivě snášel naše požadavky. Děkujeme!
Co říci závěrem? Snad Vás nenudil tento článek, který nebyl ani tak o akci samotné, ale spíš o její přípravě. Chěli jsme ukázat co obnáší podobnou akci zorganizovat a zároveň ukázat, že vložené prostředky od platících účastníků mnohdy ani nedosahují nebo právě tak pokryjí náklady, které jsou s akcí spojeny. Proto jsou právě akce tohoto druhu připravovány bez náležité publicity a poměrně v utajení pro určitou skupinu zájemců ve snaze vyhnout se neplatičům. Podle slov rozcházejících se účastníků soudíme, že se akce podařila. No a kdyby přece jen objevili něco, co Vám na akci chybělo, napište nám jednoduše komentář. Bude-li to možné, rádi se přiučíme a vyjdeme Vám vstříc při některé další akci na JHMD nebo i jinde o které již nyní uvažujeme.
Vladislav Píša a Ivo Strnad
Fotografie: Vladislav Píša, Ivo Strnad, Jan Vašíček a Ferdinand Hejl.