Railgallery - Fotografování je jistý druh návratu domů...

Vyhledávač

Zajímavé odkazy

Poloha vlaku

Anketa

Jaké používáte nejčastěji rozlišení na svém monitoru
5335 (36%) 1024 x 768 px
2375 (16%) 1280 x 800 px
2463 (17%) 1600 x 1024 px
2269 (15%) 1920 x 1080 px
2225 (15%) jiné...
Počet hlasujících: 14667

RSS Kanály

Kdo je on-line

231 návštěvníků, z toho:

231 anonymních

0 uživatelů

Přihlášení

Nová Registrace

Zapomenuté heslo?

Fotogalerie

Fotografování je jistý druh návratu domů...

Fotografování určitě vnímá každý z nás jinak. Pro některé je to druh relaxace, pro některé odreagování a únik od všedních starostí, pro jiné možnost, jak se podívat někam dál, než jsou běžně zvyklí. Někteří berou focení jako zábavu, jiní ho mnohdy prožívají více, než je zdrávo. Přesto všechny jedna věc spojuje – všichni se často vrací fotografovat na místa, která mají rádi.

Nejinak je tomu u mě – byť je pro mě fotografování „směsicí“ všech uvedených možností, právě díky návratům na oblíbená místa je to koníček, který mi již před pár lety přirostl k srdci. To byl také důvod možná zvláštního nadpisu – parafráze na citát básníka Paula Celana „Poezie je jistý druh návratu domů“…

Vzhledem k tomu, že jsem na rozdíl od ostatních kolegů ještě školní docházkou povinný, omezuji fotografování na jediný možný čas, víkendy. Proto také nebude mé portfolio tak pestré jako u ostatních – většinu pěkných dní se snažím trávit „u kolejí“… Přesto se však vždy najde chvíle také na neželezniční tematiku – v mém případě hlavně krajinky a nejrůznější „náladovky“. Co mě dokáže uchvátit, je východ slunce – jistě to také znáte, jedete ranním vlakem „na šot“, krajina kolem se probouzí a vám do očí začínají prosvítat první paprsky…

Se sluncem souvisí i mé další oblíbené náměty – hry světla a stínu či protisvětla. Když už ostatní balí techniku a opouštějí palpost, není občas na škodu se otočit… Občas to vyjde, občas ne, posouzení nechám na ostatních. Ale jedno vím jistě – není nad to, když sledujete odjíždějící „páru“ a její navštívenku, rozplývající se závoj kouře, kterým se tu a tam prodere sluneční svit…

Když jsem psal o oblíbených místech, nemohu zde nezmínit krajinu, která mně učarovala již před dlouhou dobou – Jizerské hory, přesněji řečeno oblast okolo Oldřichova v Hájích a okolí. Jelikož do těchto končin jezdím rok co rok již od útlého dětství, znamená pro mě něco víc, než jen „brejlovci s nákladem pod Oldřichovem 100x jinak“ – je to krajina, která se dá pozorovat od rána do večera a přesto se nikdy neokouká…

Tímto bych ukončil svůj krátký článek o „neželezničním“ fotografování. Snad si v něm každý něco našel, byť nedisponuje množstvím fotografií z nejrůznějších odvětví… Co říci závěrem? Snad jen popřát vám, kolegům a kamarádům od kolejí (tedy skvělé partě lidí, mezi kterými jsem se konečně „našel“), vše nejlepší do nového roku 2012, hodně zdraví, štěstí, úspěchů, pevnou ruku na spoušti, dobré světlo a nejen bertu či brejlovce v hledáčku. Michael Hajn.