Po delší době se mi podařilo utrhnout se od mateřského kontinentu a zavítat k protinožcům do Australského Brisbane a Sydney. Již při minulých návštěvách mne zaujal systém přímestské dopravy, který kombinuje vlaky, autobusy i lodě. Už minule jsem si říkal, že o tom musím napsat. Pojďme tedy nahlédnout do každodeního života "Aussies" jak se v angličtině australanům říká a podívat se, jak se jezdí příměstskou dopravou v Austrálii.
Brisbane je správní centrum státu Queensland a společně s předměstími čítá asi 2 miliony obyvatel. Vzhledem k prostoru, který Austrálie nabízí, jsou města velmi rozlehlá a cesta autem z jednoho konce na druhý může být dlouhá i přes 50 km. Brisbane stejně jako i jiná australská města trpí přemírou automobilové dopravy, ikdyž nutno podotknout, že tamější silnice a dopravní organizace je mnohem lepší než u nás a kolon tam tolik není. Jednou z možností, jak se přepravovat po tomto velkoměstě je použití městských vlaků City Train (CT) a navazujících spojení autobusem nebo lodní dopravou. Síť tratí CT čítá přes 380km a pokrývá oblast od města Nambour (asi 100km severně od Brisbane) až po Varsity Lakes (asi 90km jižně). Do vnitrozemí pak sahá síť asi 60km.
V podstatě se jedná o promyšlěný integrovaný systém zahrnující páteřní železniční trati, na které navazují autobusová spojení a také lodní doprava.
Vlaky jsou jsou téměř vždy složeny ze dvou jednotek, které jsou třívozové, jednopodlažní. Na tratích lze vidět tři generace jednotek. K flotile elektrických jednoteck se vrátím později. Vlaky tu jezdí v půlhodinových intervalech a traťová rychlost se pohybuje mezi 80-100km/h. Většina tratí je hustě obydlených a vytížených místech dvoukolejná jinde jednokolejná. Zastávky jsou pak vyřešeny jako dvoukolejné, aby bylo možné křižovat. Nástupní ostrůvek je většinou uprostřed a samozřejmostí jsou bezbarierové přístupy. U každé takovvé stanice je malé autobusové nádraží pro navazující spoje a také bezplatné kamerami hlídané parkoviště pro osobní auta. Příměstská doprava je i přes poměrně nízkou cenu paliv (1 litr 95 oktanového Naturalu vyjde v přepočtu asi na 19 Kč) a hustou silniční a dálniční síť hojně využívána. O tom svědčí i to, že Queensladská vláda do tohoto způsobu dopravy investuje nemalé prostředky. Dokazují to i rostoucí objemy přepravovaných osob. V letech 1998 - 1999 přepravily vlaky CT necelých 40 mil. pasažérů a o deset let později již přes 60 mil. cestujících. Autobusy svážejí cestující z velmi rozsáhlých oblastí k vlakům, které ja pak velmi rychle dopraví do centra Brisbane. Totéž platí o cestě zpět, kdy na vlaky navazují autobusová spojení nebo si lidé nechávají vlastní auta na kamerami střežených parkovištích, která jsou pochopitelně zdarma. Jižní větev, je nově prodloužena do Varsity Lakes a dále se pracuje na spojení až do Coolangatty, která leží na hranicích mezi Queenslandem a Novým Jížním Walesem. Tímto dojde k železničnímu spojení Brisbanského mezinárodního letiště s letištěm v Coolangattě. Tato letiště jsou hojně využívána jako vstupní brána na turisticky velmi atraktivní Gold Coast.
Další zajimavostí je to, že jsou trati ve většině úseků mimoúrovňově kříženy s pozemními komunikacemi a jsou v celé délce pečlivě oploceny. Což je pro fotografy dost nepříjemná věc.
A co u protinožců jezdí?
Nyní se chci vrátit k flotile jednotek. V první řadě je nutno říct, že celá síť Queensladských drah je postavena na rozchodu 1 067 mm, též zvaném "Kapský rozchod". S běžným, rozchodem, tedy 1 435 mm se v Queenslandu setkáte pouze na jedné trati. Patří k neelektrifikovaným a vede z Brisbane do Sydney. Na příměstských tratích, které jsou z našeho pohledu vlastně úzkoroschodnky se můžeme setkat se třemi generacemi jednotek. Začněme od současnosti.
Těmi nejnovějšími jsou řady 160 a 260 vyvynuté společně EDI a Bombardier. Tyto jednotky se vyrábějí v dílnách v Maryborough, ležícím severně od Brisbane. Moderně designovaná jednotka s konstrukční rychlostí 130 km/h je velmi hezká a slušela by i našim drahám. Jednotky řady 160 jsou v provozu relativně krátce. První nasazení této jednotky bylo v květnu 2007 na trase Gold Coast - Brisbane, tedy na jížní větvi. Na první pohled stejnou jednotkou je také řada 260. Tato jednotka se od ř. 160 liší především tím, že nemá WC s přebalovacím pultem a úložné prostory pro zavazadla. Tato jednotka je určena pro provoz na krátkých tratích. Odtud také název Suburban Multiple Unit (SMU) - což lze přeložit jako příměstská / předměstská jednotka. Řada 160 je zařazena jako Interurban Multilple Unit (IMU) pro meziměstské spoje. QR má k dispozici celkem 62 jednotek obou řad.
Staršími jednotkami jsou řady 100 a 120, které byly dodávány v letech 1996 (řada 100) – 2002 (řada 120). Konstrukci zajistil AD TRANZ. Jednotky řady 100 a 120 jsou velmi podobné řadě 160. Jsou stejně dlouhé, mají konstrikční rychlost 140 km/h. Na tratích kolem Brisbane jsou tyto jednotky v provozu již od roku 1996, kdy QR obdrželi první sérii.Celkem bylo dodáno 24 těchto jednotek. Tyto jednotky jsou určeny pro delší trati podobně jako ř. 160. Jsou vybaveny WC i odkládacími prostory pro zavazadla. Přesně jako u řady 160/260 lze totéž říci o řadě 100 (120) a řadě 200 a 220. Opět se jedná o stejnou jednotku, ale bez WC a nižší konstrukční rychlostí - 100 km/h. Nejstaršími jednotkami jsou EMU (Electric Multiple Unit) a ICE (Innercity Express). Jednotky EMU, kterých je 88 ks zajišťují opět vozbu na kratších linkách a byly dodávány v letech 1979 - 1987. Jednotek ICE je pouze 8 kusů a jsou určeny opět pro mezměstská spojení. Výrobcem těchto jednotek byl ABB/Walkers. Celá folotila čítá přes 200 jednotek všech generací.
Tolik k příměstské dopravě v Brisbane. Do Sydney se podíváme již brzy v dalším díle.