175 Deutsche Eisenbahn, aneb jak slavili západní sousedé výročí

Letos uplynulo již 175 let od okamžiku, kdy po německých kolejích projela první lokomotiva. A jelikož je Německo v porovnání s ostatními evropskými státy tak trochu „parní velmocí“, rozhodli se naši sousedé výročí náležitě oslavit – jak jinak, než velkou železniční „show“. A my jsme se rozhodli být u toho.

        Nápad uspořádat na tuto akci výpravu vzešel z hlavy kolegy Morrise již v březnu letošního roku - po dobrém obědě v Krušovicích (po nahánění vlaku TGM) se dobré nápady rodí skoro samy. První „propozice“ hovořily o 15-ti parních lokomotivách „v akci“ na tratích skoro po celém Německu s centrem oslav u železničního muzea v Neuenmarktu – Wirsbergu - a to se přeci neodmítá. Slovo tedy dalo slovo a již od začátku května probíhaly přípravy – zajištění ubytování, hledání fleků, tisk map a jízdních řádů si vzal na starost Ferda, a já mu za to ještě jednou děkuji, vše totiž bylo naplánováno dokonale.

      Nadešel tedy pátek 21.5. , předvečer Svatodušních svátků v Německu. Pravidelné „úkoly“ jako chystání věcí ( počínaje fotoaparáty a zásobou baterek, přes mapy, jídlo, oblečení, stativem a rybářskými stoličkami konče ) jsou již samozřejmostí – příprava se nesmí podcenit.  Jediným otazníkem je, jako vždy – ano, počasí. Po propršených dvou týdnech slibuje předpověď na wetter.de skorojasno, čemuž se ani nechce věřit – skutečnost ukáže až sobota.

Sobota, 22. května 2010

       Je sobota ráno, 4 hodiny 10 minut. Ani mně, ani tátovi, který nám bude celý víkend „dělat řidiče“, se z postelí nechce, ale budík a jasná obloha za oknem nás nekompromisně vyhání ven. Ještě potemnělým sídlištěm jdeme k autu, nakládáme věci a svižným tempem jedeme liduprázdnou Prahou na „Hlavák“ pro Ferdu – ten je, na rozdíl od nás a navzdory vstávání ve 3 hodiny, překvapivě plný energie J. Poté již následuje klasická cesta do Německa, přes Beroun, Plzeň a Rozvadov. Mám trochu obavy kvůli počasí – cestou jsme projeli pod slunečnou oblohou, ale i skrz průtrž mračen… Ale, světe div se, německý Waidhaus za hranicemi nás vítá jasnou oblohou – prozatím máme tedy vyhráno. Tam také zapínáme nedocenitelného pomocníka na následující víkend, bez kterého bychom se na husté síti bavorských silnic jen ztěží vyznali – novou GPS. Podle ní dojíždíme, na minutu přesně, kolem půl deváté, do centra oslav – Neuenmarktu. Jízda přes Bavorsko probíhala klidně, nádhernou kopcovitou krajinu pod jasným nebem jen  občas zahalila ranní mlha. V Neuenmarktu u tamního „Dampflokmusea“ je již živo. Proto radši jen kupujeme vstupenky, které nám poslouží na následující víkend také jako fotopasy – německá organizace je výborná, fotofleky jsou ohraničeny a vstupy hlídány. Rychle obhlédneme některé již zatopené parní lokomotivy a přesouváme se na širou trať, většina vlaků z různých koutů Německa je již na cestě – a dnešek se nese ve znamení rychlíkových krasavic. My jsme si na úvod vybrali vlak společnosti IGE, jedoucí z Mnichova – v jeho čele stanuly dvě z nejhezčích – 01.533 jako vlaková a 38.1301 na přípřeži. Dojeli jsme na předem vytipované místo, louky okolo Glotzdorfu nedaleko Bayreuthu. Ranní mlha se již stihla zvednout, a tak máme před sebou krásnou, pro Bavorsko typickou, idylickou krajinu. Zanedlouho okolo nás vlak za dechberoucí „zvukové kulisy“ projede a my míříme na trať, která se stala na následující tři dny dějištěm parního svátku – na legendární „nakloněnou rovinu“, neboli Schiefe Ebene, vedoucí z Neuenmarktu do Markschorgastu. Tato unikátní trať, otevřená v roce 1844, vedoucí přes stejnojmenný národní park, překonává na 9-ti kilometrech převýšení 158 metrů – na některých místech je stoupání až 23 promile. Během oslav zde jezdily vratné „pendly“ v půlhodinovém taktu – některé s párou v přípřeži, jiné i s parním postrkem. V sobotu se zde střídaly především hlavní aktérky dne – „lehkonohé“ rychlíkové krásky řady 01 obou bývalých železničních správ ( DR a DB ), inv. čísel 118, 509, 533 a 1066. Mimo nich byly k vidění 58.311, 64.491, 38.1301, 52.8195 a 41.1144. Parní lokomotivy si s vlaky i na tak náročné trati hravě poradily ( zvuk byl vždy naprosto fascinující ), zato já a Ferda jsme při stoupání k fotoflekům málem vypustili duši… Inu, kdo chce zajímavé fotky, musí se pro ně i obětovat J. Proto nám závěrečná projížďka jedním z pendlů působila jako „balzám na duši“ a Bratwurst před odjezdem z Neuenmarktu jakbysmet.

      Kolem páté hodiny odpolední jsme se tedy vydali na cestu do našeho nočního útočiště – Autokempinku Dřenice na břehu Jesenické přehrady u Chebu. I zde se Ferda s výběrem nespletl – krásné prostředí, za danou cenu vyhovující ubytování v čtyřmístné dřevěné chatce i s místem k parkování – co více si lze přát? Po vybalení nejnutnějších věcí jdeme okolo osmé hodiny na večeři do místní restaurace, která je součástí kempu – a po celodenním běhání u kolejí nám všem dobrá večeře ( a řidiči za odměnu i pivo J) opravdu „bodne“. Jelikož je autokemp doslova „nabitý“ Němci, můžeme být rádi, že večerní zápas německého týmu s Ruskem dopadl tak, jak dopadl – jinak bychom se asi nevyspali… A jako, že jsme to potřebovali – vždyť je před námi ještě celá neděle! „Ne kutě“ tedy jdeme okolo jedenácté hodiny večerní a těšíme se, co nám neděle přinese…

Komentáře: 1

.:. bobo

Ani nevíte,jak mě mrzí,že jsem nejel s Váma.Teta má zase novou střechu,tak příště se budu těšit.

Odpověď | 2010-06-05 17:47:01

Jméno
Kontrola	Zadejte číslo pět
Text
	Tlustě | Podtržené | Kurzíva  | zdroják | odkaz